Data o působení Antonína Dlouhého (1.1.1.1.)
Antonín Dlouhý byl vyučeným tavičem skla, naposledy v huti hraběte Jana Harracha v Novém Světě - Harrachově v Krkonoších. Narodil se 3.1.1868 v Budislavi č. 128, rodičům Antonínu Dlouhému rodem z Budislavi č. 125 nar. 15.1.1841 a Františce, rozené Petrusové ze Skutče č. 560, nar. 20.1.1837. Protože jeho otec (15.1.1841) podruh a pomocný dělník v místních lomech (nikoli sklář) zemřel již 23.7.1880 a doma bylo ještě několik sourozenců, musel Antonín již od útlého mládí výdělečně pracovat jako pasáček u sedláků a před zrušením sklárny "Na Posekanci" nedaleko rodiště asi jako odnašeč u pece.
Podle obecní kroniky busislavské byla výroba skla v této dávné sklárně obnovena 19.11.1828, pro nákladnou dopravu surovin i výrobků do světa však zastavena v roce 1883, kdy otci bylo teprve 15 let. V té době byl vychvatelem mládeže v huťské škole učitel Hloušek. S nevastním bratrem Sundolákem odešli brzo po roce 1883 do Jedlové v Orl.horách (tehdy Tanndorfu) a chodili do sklárny v osadě Zákoutí (Hinterwinklu) za obcí Deštné. Zde se otec vyučil tavičem skla. Asi roku 1894 odešel na lépe placené místo taviče do sklárny v Radnicích u Plzně, kde uzavřeli 14.10.1895 s Marií Švarcovou (2.1.3.) z Kvasin u Solnice (kterou poznal již za pobytu v Jedlové) sňatek. Na výzvu tehdejšího ředitele sklárny v Novém SvětěBohdana Kadlece, rodáka z Proseče, přestěhovali se na počátku roku 1895 (1896?) do Krkonoš, kde se jim postupně narodilo osm dětí. Marie, Jana, Antonín, Rudolf, Gustav, Jarmila, (Emílie a Božena zemřely malé).
Bohdan Kadlec z Proseče to tedy byl, kdo převáděl skláře z Vysočiny do hutí na severu.
Antonín Dlouhý (1.1.1.), otec Antonína (1.1.1.1.) byl helvétského vyznání, jako všichni naši předkové toho rodu, křtěn byl pastorem prosečským Antonínem Kadlecem (viz dále) a třebaže Antonín (1.1.1.1.) byl křtěn z vůle jeho matky na katolické faře, zůstal - zvláště pak jako sirotek - v duchovní péči a podpoře evangelické rodiny Kadlecovy, jíž byl také upřímně oddán. Kolik bylo celkem převedeno sklářů, si již nikdo nepamatuje.
Když byla výroba skla v Novém Světě za první světové války dočasně zastavena, ztratil otec, který jako živitel početné rodiny nebyl odveden, zaměstnání. Zemřel předčasně v lednu 1919. Pochován byl na hřbitově u sv. Gottharda v Hořicích. Po smrti jeho manželky Marie v roce 1948 byly jeho pozůstatky exhumovány a společně s ní uloženy do rodinného hrobu v Novém Městě n.Met. Téměř všechny památky na působení Antonína Dlouhého (1.1.1.1.) v různých hutích, které bývaly ozdobami rodinných skleníků, byly v hladových letech první světové války vyměněny u českých rolníků v Podkrkonoší za proviant. Kolem zachovalého "mistrova" domu na Posekanci bude ještě asi několik střepů zahrabáno, tedy dalo by se tam ještě něco najít.
V roce 1965 navštívil Ing. Rudolf Dlouhý (1.1.1.1.4.), který tyto údaje shromáždil, kromě evangelické fary v Proseči, také bývalého českobratrského seniora a faráře na odpočinku, Josefa Dvořáka, autora velké mnohasvazkové kroniky prosečské, potom kronikáře budislavského, Ladislava Krejsu v č.p. 102 a posledního zapisovatele do hřitovní knihy evangelického hřbitůvku "V hájku" nebo "Klínku" pod Budislaví, vedené od r. 1806, bratra Bouhumila Souška v č.p. 99. Od roku 1826 do 1880 bylo tam pochováno více než 20 příslušníků našeho rodu, z toho řada malých ještě dětí. Je tam také zapsána řada jmen německých, zřejmě sklářů ze Saska nebo Rudohoří.
Do úředních matrik nahlédl v Dolním Újezdě u Litomyšle. Kronikář bratr Dvořák jej odkazoval na materiály o sklárnách v Záboří, Lubné a Posekanci do krajského archivu v Zámrsku u Vysokého Mýta.
Je známo, že spodium pro sklárnu Posekanec se prý získávalo v lese "Vranice", sklářský písek se vozil z lesa "Mládka". Vyrábělo se prý hodně rubínového skla.
Na evangelickém hřbitově v Proseči učinil věcně důležitý objev. Na vysokém pomníku pastorské rodiny Kadleců za tolerančním chrámem je vytesáno: "Antonín Kadlec, ev. ref. kazatel 1790 - 1887, Bohdan Kadlec, ředitel sklárny v Novém Světě 1856 - 1901, jeho matka Kornelie, rozená Karafiátová z Telecího 1835 - 1915, Bohdan Dobiáš, profesor 1899 - 1943 (profesor dějepisu a umění na reálce v Hradci Králové) a jeho mladá žena Růžena, rozená Kadlecová 1891 - 1922."